Záchvaty vzteku u dítěte

Záchvaty dítěte v raném věku mohou být pro rodiče frustrující, zvláště pakliže k nim dochází na veřejnosti nebo v situacích, kdy se to úplně nehodí. V tomto článku poukážeme na skutečnosti, které stojí za záchvaty vzteku u 2letých dětí a jak s nimi zacházet, abyste mohli se svými dětmi lépe komunikovat a nelehké situace společně zvládat.

Co je záchvat vzteku?

Záchvat vzteku je intenzivní hurikán emocí, který souvisí s hněvem, ztrátou, zklamáním a hlubokou frustrací.

U batolat může tento emocionální výbuch vést k pláči, mlácení, křiku, padání, dupání, bití rodičů, kopání, kousání, házení věcí, bouchání hlavou nebo zadržování dechu.

Dva typy záchvatů vzteku

Existují dva typy záchvatů vzteku:

1. emoční zhroucení,
2. neemotivní záchvaty.

Existuje mylná představa, že záchvaty vzteku jsou vždy snahou dítěte s rodičem manipulovat a přimět ho, aby dítěti vyhověl. Nicméně k emočnímu zhroucení dochází, když se emoční část mozku (tzv. limbická) nadměrně probudí a převezme kontrolu nad myslící částí mozku (nazýváme prefrontální kůra). Dítě tento stav nemá pod kontrolou a v těchto situacích se nejedná o pouhý kalkul.

Záchvat vzteku jak manipulovat rodičem?

V první řadě mysleme na to, že malá batolata (2–3 roky) nejsou schopna uvažovat ani manipulovat. Emocionální zhroucení je o nich o silné emoci, se kterou si neví rady a zcela je ovládá.

U starších dětí (více než 3,5 roku) to už ale může být kombinace. Zároveň ani starší děti nejsou odborníky na ovládání emocí, proto i ony se mohou nefalšovaně emocionálně hroutit. Pokud vaše dítě používá záchvaty vzteku na získání uspokojení, pravděpodobně má s vámi zkušenost z minulosti, kdy jste se během podobné situace nějakého požadavku vzdali a dítěti vyhověli. Záchvat vzteku jako manipulativní prostředek je tím výsledkem procesu učení a je pravděpodobné, že to vaše dítě bude zkoušet na dosažení svého. Samo na to ale nepřišlo.

Pokud se vaše dítě projevuje, může začít u neemotivního vzteku. Jakmile se ale situace vymkne kontrole, může končit emocionálním zhroucením. Je proto třeba začít co nejdříve jednat, aby ke zhroucení v ideálním případě vůbec nedošlo.

Proč má dvouleté batole takové záchvaty vzteku?

U malých dětí se záchvaty vzteku mohou začít přirozeně objevovat ve věku 2 let. Takové emocionální zhroucení bývá důsledkem nenaplněných potřeb nebo tužeb. Důvodem, proč se začínají objevovat právě v tomto věku, je fáze učení separace. Tedy vývojová touha vzdalovat se od svých rodičů, kdy chtějí hledat nezávislost, a přesto nemohou, protože je to frustruje.

Děti přicházejí na tento svět, aniž by o čemkoliv něco věděly. Mají nulové znalosti o tom, jak svět kolem nich funguje. Jejich mozek se stále vyvíjí a schopnost porozumět, učit se novým věcem je tedy velmi omezená. Dětský záchvat vzteku je jedním z mála nástrojů, kterými si získá pozornost od dospělých, aby vyhověly jejich potřebám. To znamená, že záchvaty vzteku rozhodně neznamenají, že vaše dítě je rozmazlené.

Ačkoliv se navenek zdá, že mají vše potřebné (spí 13 hodin denně, pravidelné jídlo, hraní, rodič se stará), děti v tomto věku se někdy musí vypořádat s velkou vnitřní nepohodou. Právě se naučili chodit, chtějí prozkoumat svět, jít všude a dotknout se všeho. Právě objevili, jak používat nástroje, ale nemají dostatečně vyladěné motorické dovednosti, aby dosáhli požadovaných výsledků.

Upínají se na své rodiče kvůli bezpečí (“zkoumání něčeho, co jsem nikdy předtím nevidělo, je děsivé”), pohodlí (“jsem tak smutný, že jsem nemohl zvednout tu stoličku”), pomoci (“pomůžeš mi toto ustřihnut, prosím?”) a sdílení radosti (“podívej se, mami, stoj na vysoké židli, bez rukou!”).

Často ale místo pochvaly obdrží zákaz, trest, napomenutí, což je pro dítě nepříjemné. Do toho nemá osvojené strategie na regulaci silných emocí. To je právě výhoda dospělosti, že nás emoce tolik neovládají a netrpíme v těchto situacích jako naše děti. Z důvodů přežití se děti rodí s relativně vyspělým systémem reakce na stres (pláčem). Ovšem nerodí se se schopnostmi emoční regulace.

K jejich hněvu a frustraci přispívá i nedostatečná slovní zásoba, díky které se neumí vyjádřit. Záchvaty vzteku se tak stanou její náhradou. 

Zkusme proto více myslet na to, že během emočního záchvaty vzteku dítě prožívá hlubokou emocionální bolest, se kterou se nedokáže vyrovnat. Jinými slovy potřebuje naši pomoc.

Proč mají záchvaty vzteku i starší děti?

Každé dítě může vývojových mezníků dosahovat jiným tempem. U některých dětí proto může docházet k záchvatům později nebo se časově protáhnou do vyššího věku. Běžné jsou u dětí ve věku od 18 měsíců do 4 let. A zejména u dětí, které nemají osvojenou schopnost emoční regulace se mohou záchvaty vzteku objevovat velmi dlouho.

Co je děje uvnitř dítěte?

Během podobné stresové reakce dojde v limbické části mozku k aktivaci amygdaly a uvolnění stresových hormonů do těla. Tím se emoce stávají intenzivnější a bolestivější, že se mohou vyrovnat i fyzické bolesti.

K ovládání silných emocí musí dítě fyziologicky dozrát. Dochází k dovyvinutí prefrontální kůry a díky učení se schopnosti regulace pak nedochází k tak velké bolesti.

Prefrontální kůra ovšem dozrává mnohem později, dokonce zcela dozrává až v polovině 20. roku života. Proto nemusí být překvapením, že i starší děti mají s ovládáním svých emocí potíže.

Proč by měli rodiče se záchvaty vzteku u dětí zacházet opatrně?

Při narození disponují děti miliardou mozkových buněk (neuronů), ale spojení mezi nimi se utváří později. Záchvaty vzteku jsou některé z nejdůležitějších životních zkušeností při tvarování mozku a schopnost regulovat emoce během nich umožňuje vytvoření správných spojení mozkových buněk. Tyto nervové dráhy jsou nezbytné pro to, aby dítě zvládalo stres a naučilo se dostatečné asertivitě.

Pokud ale dítě k takovému učení nedostane příležitost, například pokud se projevy vzteku setkají s hněvem nebo trestem, nebude v dospělosti schopné stres a emoce dobře zvládat.

Dítě dále může zápasit s vnitřními problémy (např. deprese, úzkostná porucha) nebo s agresivitou, zneužíváním drog/alkoholu. Tato tzv. emoční dysregulace (tedy neschopnost emoce zvládat) může také ovlivnit budoucí působení ve společnosti i akademický výkon.

Pokud však se záchvaty vzteku zacházíme opatrně, mohou se stát neocenitelnou životní lekcí v regulaci emocí. Je prokázáno, že tato zkušenost určuje odolnost u dětí, sociální kompetence, akademický úspěch a dokonce i popularitu.

Pamatujte si tedy, že záchvaty vzteku nejsou jen běžnou součástí vývoje dítěte, ale jsou skutečně žádoucí při emocionálnímu vývoji dítěte.

Takže…cílem není záchvat vzteku co nejdříve zastavit. Vaším úkolem je pomoct dítěti, aby se uklidnilo.

Pomáhat batolatům regulovat své emoce během záchvatů vzteku je jedním z nejdůležitějších úkolů v rodičovství během vývoje v dětství.

Sedmibodový návod na regulaci záchvatu vzteku u dítěte

Osvědčené strategie pro rodiče:

1. Dejte mu vybrat + rozptýlení

Chcete-li se vyhnout záchvatům záchvatů batolete, použijte strategii jednoduché volby nebo rozptýlení. 

Když se záchvaty vzteku začnou formovat, rodiče mohou dítěti nabídnout řešení. Například pokud dítě nechce večeři, místo toho, abyste ho nutili k jídlu, což přinese více emocí, může ho rodič požádat, aby se nejprve rozhodlo jíst maso nebo zeleninu. Jakmile mu předložíte výběr BUĎ-ANEBO, mozek dítěte se aktivuje. Přístupem do vyššího mozku můžete dítěti pomoct udržet si kontrolu před tím, než by ho ovládl emocionální mozek.

Dalším způsobem aktivace vyšších úrovní mozku je rozptýlení. Nabídnout mu například jinou hračku (ovšem ne původní, kterou chtělo) nebo zpívat jednoduchou píseň. Můžete tím odvrátit pozornost dítěte a zvýšit jeho zvědavost.

Zvědavost vzbuzuje zájem té části mozku, která je odpovědná za logické operace, a spouští uvolňování dopaminu, který navozuje příjemné stavy. Tento hormon může snížit stres a zvýšit její zájem o nově prezentovaný objekt nebo událost.

Cílem je tedy pomocí jednoduchých otázek, rozptýlení nebo jiných způsobů zapojit kritické myšlení dítěte dříve, než emoce eskalují do bodu, kdy ztratí kontrolu. Elegantně tím můžete záchvatu vzteku předejít.

2. Nesnažit se dítě přimět k racionalitě

Jakmile záchvat přichází, emocionální mozek dítěte přebírá kontrolu a dítě hůře dosáhne na logické myšlení a slovní funkce. V této fázi se proto nesnažte dítě přimět k uvažování, ptát se na jeho pocity. Můžete tím emoce ještě posílit.

3. Obnovte mu emoční rovnováhu a učte ho samoregulaci

Rodiče mohou dítěti pomoci obnovit hormonální rovnováhu tím, že ho drží nebo objímají. Tyto úkony mají na dítě uklidňující efekt a v důsledku toho se uvolní hormon oxytocin, který pomáhá emoce regulovat. Ale než tak učiníte, ujistěte se, že jste sami v klidu. V opačném případě, pokud váš vlastní systém není klidný, můžete dítě naopak více vystresovat.

Někdy jsou vhodná pozitivní slova nebo uznání, například “vím, že ti není dobře” nebo „je mi tak líto, že ti ublížili“. Cílem je, aby vaše dítě mělo pocit bezpečí a porozumění. Empatie rodičů a přizpůsobení se jeho pocitům mohou emoce dítěte nejen uklidnit, ale také mohou pomoci vybudovat důležitá spojení mezi logickým a emocionálním mozkem.

Je důležité pomoci dítěti naučit se regulovat své emoce. Můžete i zkoušet pravidelné procvičování hlubokého vědomého dýchání.

4. Být dítěti v regulaci emocí vzorem

Děti napodobují dospělé a kontrola nad emocemi není výjimkou. Pokud se rozzlobíte a začnete na dítě křičet, modelujete mu reakce na situace, které jsou složité. Nicméně pokud zůstanete klidní, učíte ho, jak čelit obtížím a rozrušujícím situacím způsobem, který je prospěšný.

Dalším důvodem, proč musíte zůstat klidní a pozitivní, je to, že emoce, zejména ty negativní, jsou nakažlivé. Hněv nebo negativita pouze zvýší stres vašeho dítěte.

Být pozitivní ale neznamená vzdát se, vyhovět nebo dělat jakože nic. Můžete pozitivně uznat jejich frustraci při zachování svých rodičovských hranic. Můžete říci: „Vidím, že jsi velmi naštvaný a frustrovaný. Omlouvám se, ale nemůžeš si dát sladké před večeří“. Laskavě a pevně. Rozhodně mu ale v takové situace nemůžete vyhovět. Ani výjimečně. Učíte ho tím, že záchvatem vzteku si sladké získá a příště bude celá situace mnohem složitější na zvládnutí.

5. Netrestat, neizolovat, neodmítat

Představte si, že trpíte intenzivní bolestí, spadnete na zem a svíjíte se. Chcete, aby vás vaši blízcí potrestali, odmítli nebo zavřeli v pokoji? Někdy mohou záchvaty vzteku začít jako strategie k získání něčeho, co dítě chce. Pokud ho ale necháme bez povšimnutí, může to přerůst v silnou hormonální bouři, kterou malé dítě není schopno zvládnout samo.

Když k tomu dojde, stane se skutečným případem nekontrolovatelné úzkosti a bolesti. A trest, izolace nebo odmítnutí tomu nepomohou. Zobrazovací metody mozku ukazují, že bolest plynoucí ze sociální izolace aktivuje stejnou nervovou oblast jako fyzická bolest.

Podobná opatření ničemu nepomohou. Navíc tím dítěti ukážete, že vám nemůže věřit. Začne zjišťovat, že mu nepomůžete a nepochopíte jeho smutek, když vás potřebuje a má bolesti.

Pokud se dítě brzy naučí, že vyjádření velkých pocitů bude mít za následek hněv nebo trest rodičů, může se uchýlit k nezdravým strategiím – vyhovět na úkor sebe nebo vzdorovat. Ať tak či onak, znamená to, že dítě nebude mít příležitost vytvořit si správná mozkové spojení a adaptivní strategie na zvládnutí silných emocí a sociálních situací. Učíte ho, že v dospělosti nebude schopno čelit frustraci a jeho reakce bude vzteklý výbuch nebo podřízenost.

Někdy může dítě na odmítavou reakci rodiče reagovat tím, že přestane plakat. To ale neznamená, že se mu ulevilo a už není v nouzi. Studie ukázaly, že zoufalé malé děti mohou mít v těle stále vysokou stresovou hormonální hladinu, přestože působí klidně. A v některých případech může tato disociace mezi behaviorálními a fyziologickými reakcemi vést k problémům s emocionálním nebo duševním zdravím později v životě.

Rodičovská opatření se mohou používat pouze na bezpečném místě a v situacích, kdy dítě úmyslně ublížilo (kousnutí, úder) a není ještě zaplaveno emocemi. I v těchto situacích by ale měl být přístup rodičů laskavě klidný a pevný.

6. Učte ho slovní zásobě a jazykovým dovednostem

Dítě se potřebuje učit správně vyjadřovat. Naučte ho, co může říci, jakmile bude příště něco chtít. Naučte ho komunikačním dovednostem tak, aby například místo házení vyjadřovalo své city slovy.

Zároveň i popovídání si o tom, co se stalo, může dítěti pomoci vytvořit důležitá nervová spojení pro zvládání emocionálních situací v budoucnu. Klidně můžete dítěti laskavě říct, jak jste se během výbuchu vzteku cítili. Říkáte mu jím, že je v pořádku mít city a ovládat je. K tomu ho učíte, jak může jednání dítěte ovlivnit ostatní a co je to empatie.

7. Zkuste záchvatu vzteku zabránit

A to dříve, než se objeví. Pojďme se podívat na věci, které můžete udělat, abyste záchvatům vzteku efektivně zabránili.

Systém HALT (z anglického, přeložíme do češtiny níže):

H – Hlad
A – Hněv
L – Osamělost
T – Únava

Děti jsou náchylnější k vzteklému házení věcí, jakmile jsou hladové nebo unavené. Dodržujte plán spánku, jídla a odpočinku, abyste se těmto záchvatům vzteku vyhnuli. Dalším prekurzorem je, že může být znuděný, stresovaný, naštvaný, frustrovaný nebo zklamaný. Pokuste se proto zabránit tomu, aby vnitřní nepohoda dítěte dosáhla až záchvatu vzteku

Pokud víte, že vaše dítě bude rozrušené, když něco nedostane, poskytněte předem alternativy nebo rozptýlení. Je mnohem snazší získat přístup k jejich logickému myšlení ještě s předstihem, než se začne emoce spouštět.

Autorka článku